Květen 2009

Školí to, doktore, bolí to!

29. května 2009 v 16:46 | Ká
Dneska ve škole odpadla poslední hodina - tělák. Jipijej ! Bylo nás asi devatenáct, pač byly závody. Normálně je nás osmadvacet. Paráda! ^_^ Každou hodinu supl. ^^
A zítra....Zítra. Doufám, fakt doufám, že se to neposere. Bude to zajímavé, podle složení lidí - ale snad se to povede. Nedokážu si O představit, jak hulí :D Ale kdo si kdy dokázal představit mě ? P se smála, když jí jedna holka řekla, že jsem hulila. Nevěřila jí. :D
Zítra...Ať je počasí jakš takš. Ať ... Ať se nic nepokaká.
A hlavně - strašně se bojím, že to rodiče zjistí, že když dojdu domů, rodiče mě nenechají na pokoji a poznají, co se mnou je...-_-

Tak dlouho se snažím usnout, že už se nemůžu, nemůžu probudit

28. května 2009 v 22:01 | Ká
Jasně, že ho chci! Jenda je pro mě skvělej, musím ho chtít! Měla bych. Jen .. Jen nás oba dokopat k tomu, aby se fakt něco stalo. Abych pak nelitovala, že jsem další šanci neuchopila.
No, tak mám poslední dny chuť udělat něco se svým životem. Je to špatný? Spíš naopak, řekla bych. Posunout se trochu dál, to bych už po těch měsících, možná letech, mohla. Stojím moc dlouho, už mě z toho bolí nohy. Když jdu, nejdou tolik cítit - a třeba narazím na lavičku, na kterou si sednu a odpočinu si. A třeba to bude hned v sobotu. Možná. Snad po dnešní procházce se psem v lijáku nebudu nemocná.
Achjo. Komentáře by být mohly - ale anonymita přece 4ever ! :D

Padá opona

27. května 2009 v 16:04 | Ká
Jsem zaseklá. Zaseklá na cestě života, zaseklá, prostě zaseklá. Příliš dlouho. A teď mám možnost se aspoň o kousek pohnout, zažít něco novýho. Jasně, že tu šanci popadnu! Už jsem část splnila, teď jen tu druhou - něco z toho mít.
No, tak jsem hulila, no. A nesere mě to, říkala jsem, že kdybych měla možnost, udělám to. A udělala - jenže napoprvý z toho nikdo nic nemá, napoprvý je to na hovno, napoprvý čumíš na ty dva zhulence, z nichž jednoho takhle potkáváš podruhý v životě a toho jednoho znáš celej život a on ti tohle zajistil. A tu další sobotu - tu, co teď bude - z toho už snad něco mít budu. A zjistím, jaký to je, kvůli tomu tohle vlastně dělám. Pro nic víc. Nechci si nechat chcípnout všechny buňky mozkový. Jsem rozhodnutá - dneska jsem na to kámošovi dávala prachy. Ne moc, jen pětadvacet káčé. Budem na to čtyry. Doufám, že se moc neztrapním.
Mám možnost se odseknout, konečně. Jen se jí nesmím tolik bát, jak jsem to dělala doteď. Mám strach. Měla jsem strach. Snad už přešel. Snad mě večer zase nepopadne takový strach jako v pondělí, kdy jsem skoro blila. Tohle si nechci nechat zdrhnout. Přeju si aby to vyšlo, moc. Bála jsem se toho. Teď doufám.
Ona je nasraná. Ne na mě, na něj, protože s náma byla. Že by dokonce žárlila? To snad ne! Že by najednou změnila názor, že by si najednou myslela, že přece jen na nějakého kluka mám ? Ne, nevemu jí ho, bát se nemusí. To už mě přešlo. Nemám zájem, dík. My dva jsme určený k tomu bejt nejlepší kámoši a jednou, teda dvakrát, si spolu zahulit. Jsme určený k tomu spolu se smát a bavit se o různejch kravinách, o hudbě, škole, kámoších a trávě. Mám ho neskutečně ráda, miluju ho jako kámoše. Mamka může doufat v co chce, mamka si může myslet co chce, víc pro mě není a nebude. On patří Marse, s Marse se jednou vemou.
No, a to jsem taky vyprávěla mamce v tu osudnou sobotu, kdy jsem to poprvý měla v hubě a šíleně z toho chrchlala a kluci se tomu smáli. Teda, ne to že patří k Marse, ale spíš to, že jsou furt spolu a že se jednou vemou, že tomu věřím, že i kdyby se několikrát rozešli, tak se zas sejdou a vemou se. Měla jsem pocit, že si mamka musí myslet, že jsem pila, mírně. Eh...Když jsem pak byla u komplu, jen jsem kroutila hlavou nad tím, co jsem jí to vykládala. A ráno potom taky. A teď taky. Uhm...
Vlastně teď myslím jen na dvě věci: Na Jendu, kterýcho chci chtít a na trávu. To je zlé, no. No a pak myslím ještě na moje lásky <3 Holčiny <3
Snad ta sobota vyjde. Fakt to chci, rozhodla jsem se. Snad z toho nebudu mít další dny psycho, snad naši nic nezjistí.
Mám pocit, že jsem se od soboty přenesla zčásti do jiné sféry...Ale jen zčásti. Z té druhé jsem se vrátila k holkám, což mi vyhovuje. A k tomu - s jednou o tomhle všem můzu mluvit. Uvažuje hodně podobně, uvažuje o tom, že to taky zkusí...Chtěla bych to. Chtěla bych, aby byla zhulená se mnou, abysme byly dvě. Ale nechci, aby hulila Ona - jeho holka. Nechci, prostě ne. Nechci, aby dělala zas to stejný co já. I když to bývá spíš naopak - já dělám to, co dělá ona. Ale nechci, aby sme měly společný i tohle...
Kdybych to psala někomu...Achjo