Červenec 2009

Chtěl bych aby tohle bylo blbý kino

30. července 2009 v 21:06 | Ká
A víte, chtěla bych být ještě aspoň jednou zase takhle malá holka...Aby mi fakt bylo těch 10, ne jak to tvrdím já, protože nechci, aby mi dneska přesně dva týdny už bylo 15. Na posteli se mi válí občanka, kterou jsem si v pondělí vyzvedla a nevíte, v jaké euforii jsem první hodiny byla. Nechtěla jsem ji, netěšila jsem se na ni, nenáviděla jsem ji předem. A pak...dostala jsem ji a na tváři jsem měla úsměv. A s tou novou občankou v kabelce jsem si došla koupit bublifuk, protože jsem přeci jen ještě dítě a chci si hrát...
A co takhle hra s city ?
Ne, nikdo si se mnou nechce hrát...
Jsem jako na houpačce. Můžu se probudit naprosto veselá a prakticky šťastná a můžu usínat téměř s pláčem... Nebo naopak.
Chci někoho. Chtěla bych se zamilovat do někoho, u koho mám šance. Jenže nikdo takový prostě neexistuje. Připadám si vážně jako zoufalec. Protože jsem přesvědčená, že až se příště opiju, tak někoho políbím. Ten háček je v tom, že by to bylo poprvé... Chápete ?! V 15 !! To mě na tom věku štve nejvíc .. Zoufalec ...
A víte, neskutečně mě mrzí, že s T. nám už došla témata. Jako s každým jiným člověkem, nejen klukem. Mě témata vždycky dojdou. Nemám si s nikým co povídat. Obdivuju lidi, co si hodiny dokáží vykládat a nikdy jim nedojdou slova...
Zoufalost v mém životě poslední dobou převládá...Nenávidím zoufalost, smutek a pláč...A miluju zábavu, radost a smích a přitom toho mám velký nedostatek...
Chybí mi poslední část puzzle mého Já. Láska. Kluk, který by mě udělal šťastnou...Polibky...Objetí a slova, která by tolik potěšila...

Měl bys klíč k mýmu srdci...

25. července 2009 v 14:20 | Ká

Unesla bych tě, tam k sobě, daleko, do mých snů, do mé fantazie. Viděl bys mé sny, viděl bys můj život, viděl bys mě a já bych viděla tebe a byli bysme šťastní...Darovala bych ti klíč k mému srdci, tobě jedinému. Nechtěli bysme, aby ta chvíle kdykoliv skončila a chtěli bychom tam zůstat spolu navždycky. Usmívali bysme se a drželi se za ruce, dívali bysme si do očí a nepotřebovali bysme další slova, protože občas jsou slova zbytečný a zrovna v tu chvíli jo. Měli bysme se rádi, milovali bysme se a to by přece naprosto stačilo, nepotřebovali bysme jíst ani pít (no, možná ten náš meloun, do kterýho bysme injekční stříkačkou vstříkli rum, jaks mi sliboval, že mi to na příště nachystáš), byli bysme opilí láskou a pak i těma melounama s rumem, protože z těch bysme přece byli přece strašně moc, jaks mi říkal. Protože spolu by nám bylo nejlíp, spolu bysme přežili všecko, spolu bysme přežili apokalypsu a rok 2012, kterého se J. ve středu v noci tak bál a ve čtvrtek ráno už tvrdil, že je to p**ovina. Kolem nás by byla zelená louka, les a nic. Nad náma by zářilo slunce a občas ho zakryl nějaký mráček, ale nám by to nevadilo, protože my bysme si byli navzájem svoje osobní slunka. A smrt? Neexistovala by. Žili bysme takhle navěky a nepřestalo by nás to bavit...
....Jenže pak si uvědomím, že je to všecko jen fantazie, která neexistuje...

Rum voní jak med

24. července 2009 v 13:13 | Angel


Věci se moc nezměnily...Jen jsem se rozhodla, že budu zase víc psát. Nebo aspoň že napíšu teď. Protože jsem toho plná. Protože se toho moc nestalo, ale předevčírem se dělo. Ale...Bože, psala bych strašné hovadiny...Asi jsem příliš dlouho nepsala pořádný článek v tomhle smyslu...Ve smyslu, co se děje...
V pondělí odpoledne jsem jela s kámoškou k její babičce. A přidala se další kámoška, která tam má taky babičku, ale nezná tam nikoho, jak ta první kámoška - P. Ta druhá je M. Tak. Byla to tam paráda, i když se vlastně nic nedělo. Zezačátku jsem byla strašně taková nesvá, jako vždycky mezi novýma lidma, ale večer byla paráda. Dostala jsem od jednoho kluka tatranku :D Ale nikdy bych si zrovna s tím nezačla. Vypadá na dobrého hajzla, což mi P. taky říkala. Ale ti kluci tam sou strašně v pohodě. Sice byl jen zewl, ale s P. jsme se k její babičce stejně vracely oba dva večery (spaly sme tam dvě noci) kolem půlnoci...Ve středu jsme měly jet domů, jenže P. ten večer předtím dostala SMS, že nemůže domů, že tam má zůstat, že potřebují volný byt. Jenže pak jí došlo, že přece ve středu musí být ve městě, kámoška slaví narozky...A tak jsem jí nabídla, ať spí u nás. Jenže já nebyla pozvaná na ty narozky...Mě přišlo blbé tam jít, ptž moc lidí neznám, oslavenkyni sice jo, ale nikdy jsem s nima kalit nebyla. A P. přišlo blbé dojít si někdy v jedenáct, pravděpodobně i trochu nakalená, a chtít u nás spát. Tak jsem šla přece s ní...Koupila sem kofolu, a zjistila, že se mi fakt hodila. Protože mě by chlast nikde neprodali, teď ještě určitě ne. P. se skládala už s jiným kámošem, T. Ten tu hraje taky další roli. A byli divné tam dojít bez ničeho...Takže sme chvilku před zavíračkou došly do toho našeho malého obchodu v blízkosti a koupili si něco na pití na tu desetiminutovou cestu, pač ten den bylo fakt strašné horko. Potkali jsme J., který, jak se předešlý večer zjistilo, na mě byl nasraný. Šel pro M., svou holku. Jo, tu M., co s nama byla u té babičky...Řekly sme si, že chvilku počkáme a pudem s něma, ptž bylo jen chvilku po šesté, a v šest to mělo začít. A chápete, v šest je začátek a všichni dojdou v sedm. No, čekaly jsme asi deset minut a pak se na to vykašlaly a šly už na ty koleje, na kterých se mělo slavit (na kolejích se u nás kalí. Po těch uplně zadních kolejích nejezdí vůbec nic, na těch vedlejších jen hodně zřídka a v noci už vůbec ne, tuším. Je tam taky beton, na kterém se sedí, když ne na kolejích. Nebo taky leží... XD) a stejně sme tam byly ještě před půl. Bylo tam jen málo lidí, tacoví, které jsem už aspoň jednou viděla, až na jednoho kluka, kterému T. pak řekl Vodko, ptž nevěděl, jak se jmenuje, ale věděl, že jeho příjmení je podobné slovu Vodka :D Pak po nějakých deseti, patnácti minutách došli ještě J. s M. a možná ještě někdo, to už sem zasklila, a byl přípitek, nějakým růžovým šampaňským nebo co to bylo. Což mi celkem chutnalo. Pili jsme to z plastových panáků :D A dostali k tomu jahody...A pak se otevřel Squash, ten mi taky celkem chutnal. Zelné jabko...No, a pak T. s P. otevřeli ten jejich rum, na který se složili. A k tomu tu kofolu, kterou k tomu koupili. Všichni tři jsme vypili tři rumy s kofolou, T. mi pak nalil samotný rum a navedl mě, abych dopila poslední loky rum J. :D Už po druhém rumu s kofolou se mi začínala točit hlava. Po tom, co sem fakt vypila ten J. rum, tak jsem byla hotová. Hlava nešla zastavit, pohyby byly pomalé a zároveň rychlé, všecko mi splývalo a nohy se motaly. S M. sme poprvé takhle kalily a pily, takže to tak vypadalo, ještě za světla jsem byly "veselé"...A strašně trapčily. Lehala jsem si na ty další koleje a P. hysterčila. Dala pak prý T. za úkol, aby mě ohlídal, což dělal dobře a jsem mu za to neskutečně vděčná. Bez něho bych tam ležela někde v nějakém hnusu, asi...Anebo na cestě. Na té prašné, hnusné cestě (ježiš, už mi došlo, proč mám jakoby zaprášený zadek na riflích! Vždyť já si na té cestě sedala! T. tvrdí, že sem padala, ale já si chtěla jen sednout...). T. mě chytal, posazoval, ale nechal mě jít ke klukovi, který mě před pár lety nechtěl a já mu říkala, že jeho jméno není takové, ale P. ko*ot. A tak mi řekl, že sem krá*a. Nechápu, jak jsem se tam dostala, co bylo předtím a potom, ale tohle si pamatuju...Když M. o půl desáté musela být doma, J. ji šel doprovodit a pak se vrátil...Někdy předtím, co jsem mu dala 10 kč za ten vypitý rum XD (chtěl 20,ale T. říkal, že to určitě nebylo 20, ale tak 10) jsme se usmířili a podali si na to dokonce ruce. Ale nejsem schopná z něj doteď dostat, proč byl na mě naštvaný. Každopádně, jak se vrátil od M. a viděla jsem, že P. se má k jinému a já ji setsakramentsky nezajímám, vzala jsem si z ní příklad a skoro do konce večera jsem skoro spala na J. A furt mu říkala, jak ho mám ráda a taky mu řekla něco, co jsem mu říct nesměla, co jsem neměla vědět ani já...Ale to snad zapomněl.Taky na tom nebyl nejlíp, ale on asi vystřízlivěl. Chápejte, J. je můj snad nejlepší kámoš. A T. tam seděl naproti nám a hlídal XD A vůbec mi je T. líto, minule to byl prý on, kdo byl zachraňován, a v tu středu byl on zachránce. Můj, M. a ještě jednoho kluka, který byl fakt hodně. A přitom jsem T. pořád obviňovala, že on může za můj stav. Říkala jsem mu to vždycky, když jsem ho viděla. Samozřejmě jsem se mu další den omluvila, když si mě přidal na ICQ.
Ale stejně ničeho nelituju. Až na tu věc s P., šíleně jsem se ztrapnila. Vlastně jsem trapčila celý večer, hlavně na začátku, když jsem jediná s M. byla opilá :D A ona mi tam z cesty mávala a začla se šíleně smát :D Taky jsem si myslela, že si pamatuju celkem dobře...Jenže během rozhovoru s T. na ICQ jsem zjistila, že si toho nepamatuju přespříliš mnoho. A ještě jedna holka mě o tom přesvědčila, co tam byla...
Taky jsem v opilosti poprvé fakt kouřila...P. sem totiž cigaretu furt brala z ruky a bez myšlenek si potahovala. Prostě, vždycky mě to nějak lákalo, jenže jsem samu sebe ve střízlivosti vždycky přesvědčila, že přece nechcu, že se ztrapním strašným kašlem a tak. Jenže v tom stavu jsem prostě nepřemýšlela...Taky jsem si to zapsala do mobilu, abych to náhodou nezapomněla.
A teď si s T. hodně píšu. M. mi včera říkala, ať se s ním dám dohromady, že nám to slušelo jak mě furt podpíral (lol :D pač sem strašně padala :D taky mě navigoval ať nechodím do těch kaluží :D) a tak. A já se jí možná tak vysmála...Jenže teď si s ním dost píšu...A rozumím si s ním, zatím... A docela se bojím, že by se to mohlo vydat asi jiným směrem, ale to jen z mé strany,ptž to je tak vždycky...:( No nic.
Rum voní jak med.