Maybe

8. srpna 2009 v 18:20 | K.

Přede mnou leží cigarety, kterou už jsem před jakousi dobou ukradla mému otci, ptž jsem chtěla udělat pár fotek na můj DA .. A fotky s cigárama fakt miluju, totiž .. Jenže jak ji tak mám, přemýšlím, jestli mám jít ven, někde čornout i zapalovač a zkusit vykouřit jednu celou ... Párkrát jsem si už od někoho potáhla (jednou v opilosti), ale nikdy .. Chápete ?
Nudím se, totiž. Zní to strašně. Jakože - jdu si zkusit zapálit, protože se nudím. Ale..
V hlavě nemám prakticky nic, krom vědomí, že se musím doučit do začátku školního roku češtinu, a pak se tam taky vyskytuje J. A občas T. A pak taky občas druhý J, se kterým jsem si včera v noci po děsně dlouhé době psala. Psávali jsme si dřív vždycky po nocích, bylo to strašně fajn. Jenže od té doby, co chodí s M .. Což je rok .. Změnilo se to. A je mi to líto. Tak jsem se včera pokoušela a byla jsem hyperaktivní a šťastná a všecko dohromady, ptž je to můj nejlepší přítel. Ano, byla jsem do něj zamilovaná, ale to už je pryč. Jemu a M. to přeju, už jsem se přes to definitivně přenesla, teda doufám.
Už jen nevím, co mám dělat ...


All you need is love...
A přesně to nemám...Lásku.. Aaaa pořád si jen stěžuju, měla bych být optimističtější. Asi fakt pudu ven. Asi si fakt zkusím zapálit...Asi ... Asi nevím ... Nejradši bych se opila a zase nechala mlet mou pusu, tak upřímně jako nikdy. Nikdy jsem Jáchymovi nedokázala říct, že ho mám fakt tak ráda. A jak jsem se napila rumu, šlo to neskutečně lehce. A dokonce jsem mu to stále opakovala - tak pětkrát ? Asi mu to nebylo moc příjemné, ale mě to bylo přece fuk. Prostě jsem chtěla, aby to věděl, prostě jsem mu to chtěla říct. Všechno dělat bez rozmýšlení - možná bych se tak měla chovat i normálně. Možná by pak bylo všecko jednoduší...
Možná...
Dochází mi slova...Dochází mi slova naprosto k čemukoliv...Dochází mi nové myšlenky, pořád v hlavě omýlám dokola jedny a ty samé a nenacházím žádný nový poznatek, k ničemu novému nemůžu pořád dojít. Budu pořád chodit takhle v kruhu, bez vyhlídky východu? Nemám mapu. A pořád chodím kolem těch stejných míst, které jsem potkala po cestě už asi stokrát. Jenže cestu k východu prostě jakoby neexistovala...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Edie Edie | Web | 8. srpna 2009 v 23:48 | Reagovat

No k těm cigaretám..Nechápu proč bys jí nemohla vykouřit celou :)

2 Edie Edie | Web | 9. srpna 2009 v 0:57 | Reagovat

A motala se ti hlava? Když jsem poprvý vykouřila jednu celou tak se mi trochu motala.

3 anne anne | Web | 10. srpna 2009 v 17:28 | Reagovat

kouření uklidňuje... možná proto teď kouřím tak často... ale nikdy bych nezačla kouřit. Nikdy sem si nekoupila krábu jen pro sebe.. a nikdy to nechci udělat. Občas si dát, ale nezačínat... bude to dobrý.. všichni všem pořád říkaj, že to bude dobrý, ale u mě to pak fakt vždycky bylo dobrý, myslím, že to tak prostě je... jednou si dole, jednou nahoře.
Mám hrozně ráda, když kamarádovi řeknu, jak ho mám ráda.. když mám nějakýho kamaráda fakt ráda, tak jsem z toho tak zvláštně šťastná... že ho mám. A prostě si to nemůžu nechat pro sebe. A nejhezčí je, když on ti pak řekne, že tě taky má rád... i když to řekneš nalitá.. :)

4 Slečna Náladová Slečna Náladová | Web | 11. srpna 2009 v 23:50 | Reagovat

Na kouření se vykašly! Pak se toho zlozvyku člověk těžko zbavuje!;)
Kruh, který tak trochu připomíná smyčku...časovou smyčku,co?:( Pořád se vracet na to samé místo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama