Září 2009

Tečka, čárka, vykřičník

30. září 2009 v 21:24 | Angel
Můj život už není černobílý, jako dřív. Dostal barvy a mě se ty barvy moc líbí.
Jsem šťastná. Nechci a nepotřebuji přítele. Mám pár kámošů. Směju se a vymačkávám ze svého života co nejvíc šťávy.
Budou hody!
Jdu spat, zdar. A budu si poletovat mezi načechranýma mráčkama tam vysoko nahoře dál a dál. Dokud nedojde ta ohromná rána, která mě shodí na dno.

Úsměv ovládne svět!

21. září 2009 v 16:51 | Angel
Topit se v slzách je totiž blbost. Udusila bych se slznou solí.
Chápete?
Ne, nemá to smysl. A to je to, co se mi na tom líbí.
Jednoho večera, když jsem měla špatnou náladu, jsem si uvědomila, že je to blbost, začla se tomu smát a od té doby až doteď mám dobrou náladu. Sice jen pár dní a bůhví jak dlouho mi tahle fáze života zase vydrží...
Hubnu! Paráda, dostala jsem se pod 60 XDDDDDD
Dejmetomu že gramů a ne kilogramů...
Zamilovala jsem se. Znovu. Do mých Hvězdiček s velkým H. Do toho chlapce co sedí v první lavici a nemá v devítce co pohledávat. Do svého života....
Je zbytečné se snažit ze svého života vydolovat více, když to prostě není člověku umožněno. Můžete se snažit jak chce. Úsměv spasí svět.
Někteří lidé jsou primitivní a myslí si, že jsou dokonalí. Jedna z mých přítelkyň, která se mnou a mýma Hvězdičkama nějak přestala bavit a celou přestávku je teď otočená k nám zády, je ten typ. Svému bříšku říká zdrobnělinama. Ne, že by neměla hezké břicho. Ale nepřijde mi moc normální, když si někdo vyhrne tričko, začne si hladit břicho a nazývat ho tak, jak nazývají matky své malé miminka.
Celkem se jí s Hvězdičkama smějeme. Dříve jsem měla potřebu ji řešit.
Dnes jsem se jí smála.
Optimismus je skvělý. ^^
Vzpomněla jsem si na rum a že voní jako med. Nepotřebujem rum. Nepotřebujem cíga. nechcem se utápět a dusit. Teď ještě ne.
Stále jsem s Jirkou ještě pořádně nemluvila. Sice už mám zamluvené šaty, ale .. Dneska jsem s ním chtěla mluvit. Vlastně jsem nejvíc připravená a odhodlaná byla v pátek, ale psalo se dost písemek, tak nedošel do školy. A dneska...Už jsem zas nebyla tolik připravená.
Zítra doufám že bude ve škole a doufám, že se konečně odhodlám ...
Svět je nádherný, plný barev a podzim...Ještě krásnější. Jen víc toho English weather by to chtělo.

...a hlavně ostaň silný

16. září 2009 v 20:25
Už neviem komu možem veriť ..
Nevím, jak dlouho ještě snesu tvé pohledy... Nevím, jak dlouho mi vydrží ta pozitivní nálada, doufám, že dlouho...
Nevím, jak dlouho vydržím na tebe necivět s téměř otevřenou hubou.
Mám stále tolik přání se k tobě přivinout, nechat se tebou objímat, otevřeně s tebou mluvit. Ale copak to jde?! Když se na povinné školní kolo přespoláku nahulíš ?! Už ani nevím, kdy jsi v normálním a kdy v nahuleném stavu.
Nesnáším tě.
Přitahuješ mě.
Nevím, co dělat.
Nesnáším, jak si děláš srandu, že si nemám pořizovat na polonézu moc drahé šaty, že se stejně dlouho nezdržíš. Neskutečně se bojím, kvůli mámě, kvůli mě.
Tohle není láska. Před půl rokem byla, ale teď ne. Před půl rokem se mi skoro podlomily kolena když jsem tě viděla, jakmile jsem vyšla z toho obchodu ve městě. Teď jsem ráda, když tě z autobusu vidím před kostelem a ty mě taky vidíš, i z té dálky. S Ní to nechápu. Jak nás můžeš z takové dálky vidět do toho autobusu ?! O_o Asi to ještě dlouho nepochopím :D:D
Proč všichni poznamenávají, že nám to spolu bude slušet? I učitelka, když si zapisovala naši dvojici a ty jsi zrovna nebyl ve škole, říkala, že budeme hezký pár. K žádné jiné dvojici neřekla ani slovo, jen k té naší jo. Co to znamená? Rozežírá mě to jako kyselina.
Já vím, že víš, že mě přitahuješ jako ten největší magnet na planetě. Bylo to tak vždycky. Možná, že se do tebe znovu zamiluju. Už teď je den o něco horší, když nedojdeš ráno do školy.
Chtěla bych si s tebou strašně dlouho povídat. O tobě, o tvém životě... Jenže mám šanci?! Nemám...
Hubenější holky jsou hezčí.
Tak proč se na mě díváš? Občas. Sleduješ s jakou šeredou tlustou budeš tancovat, nebo si představuješ jak mi to bude v těch bílých šatech slušet? Přemýšlíš o podobných věcech jako já?
Odpověď jasná: Ne.
Nemám z toho špatnou náladu. Vůbec ne. Nedocházejí mi fakta. Ale jakmile mi všecko dojde, jamile hned první čtvrtek v říjnu, kdy začínáme trénovat na tu polonézu, nedojdeš do školy, protože ve stejný den je fyzika, budu nešťastná, budu brečet a budu se snažit přetvařovat před rodičema.
Mám strach.
Všichni mají jistotu.
Já ne.
Chci tě.
Nesnáším tě.
Jirko...Ve všem ti to strašně sluší :-* :(



Please, clear the area

9. září 2009 v 17:18 | Angel
Nenávidím ty hádky s rodičema. Furt dokola.
"Šak Zuzka nejezdí jen na jedny hory!"
Chci utéct daleko, nejlíp s Jirkou. Abysme byli sami, chápete? Vracej se moje city k němu, které jsem přece pohřbila tak strašně hluboko. A teď je dobrovolně vyhrabávám zpátky na povrch zemský. Protože to chci. První hodinu nebyl ve škole. O přestávce jsem si říkala, že můj den ztratil zčásti smysl a že nebudu mít tak dobrou náladu.
A pak došel.
Měla jsem chuť se nahlas smát, měla jsem chuť se aspoň sama pro sebe usmívat, ale bylo by to stupidní, hlavně když jsem se bavila s děvčicama a nebylo nic úsměvného.
Ale ... Pořád se neprobral. Nesměje se jako dřív, nesměje se tak často. Je jiný, něco ho změnilo...A já pořád přemýšlím, co to je.
Mluvila jsem s ním.
"Budeš tancovat?" *slečna zjišťuje, že Jiřík je o hlavu vyšší než ona, ne-li víc*
"Ježiš já nevím..."
Přidává se Klára: "Jak nevíš?!"
A já vyhrožuju: "Jestli ne, moje matka tě zabije!"
"Jooooo..." řiká nakonec při přecházení silnice a odcházení od nás. Přidala jsem se k němu totiž až včera (stydím se) při našem úniku ze školy. Né že by si holky šly dozadu pro kolo a já měla jít s nima .. Marse mě nechala jít. Viděla, jak váhám .. Jsem ráda.
Tonda a Štěpán jsou v prdeli. Jakože, na středních. Štěpán je v Brně na intru a jsou tam prý "dobrý čupky" .. Eh :D A Tonda? Ani nevím. Ale äsi furt v našem městě. Nemám páru, fakt ne. O škole jsem se s ním o prázdninách bavit nechtěla a teď už nekomunikujem.
Hm, už aby bylo nacvičování polonézy ... (: Doufám že fakt nezdrhne .. A taky doufám, že zhubnu než půjdem vybrat šaty.
A stejně se těším jak budu princeznovská .. Přiznejme si to - nejsem jediná .. Nebo snad ano ?


...Sorry, občas mi vypadává text...

3. září 2009 v 18:31 | Beze jména// K.// Angel
Och, tak jsem došla do devítky. Och, tak jsme prolezli všichni. Nepochopím to asi do konce mého života. Jak mohl Jirka prolézt ? Naši si z něj dělají srandičky, že je rodinný génius. Je pravděpodobně první, co došel do devítky.
Och, tak nás čeká v lednu/únoru (nepamatuju se) školní ples. Tak budu mít drahé šaty, na kterých matka opravdu šetřit nehodlá, protože si to setsakramenstky užije. A tak začneme v těláku trénovat (anooo ubyde nám jeden tělák!!! yahooo! ne, nemám ráda tělocvik...) už v řijnu (!!!) a tak holky dneska popadlo "tak si dneska rozdělíme kluky - ty budeš s tím, ty s tamtím - kluci, souhlasíte?" a tak mi přidělili Jirku. JIRKU !!!!!!!!!!!
On uteče. Řekl že je mu to jedno. Že klidně. Marse s ním mluvila. Mohla bych o tom taky s ním mluvit já, že ? Ale já jsem na to moc velký srab, takžeee... Za ním šla Marse. protože já jsem byla sotva schopna říct, jestli s tím souhlasím. Protože i když už ho nemiluju, nejsem schopná se chovat tak, jako by tomu tak nikdy nebylo. Nejsem schopna se v jeho přítomnosti chovat normálně, nejsem schopna se chovat normálně, když se o něm mluví.
Víte, on moc nechodí do školy. Teda, občas tam prostě nejde. Vážně se bojím, že prostě bude letos do té školy chodit ještě míň a že mě dokonce na tom plese nechá jak idiota stát. A já bych brečela a matka by mu zakroutila krkem (to mi dneska matka fakt řekla, když jsem jí do práce volala, abych jí oznámila, že teda asi tancovat budu, ptž mi byl přiřazen hoch. Jsem vyhrožovala, že nebudu tancovat, pač nevím, jaký blbec by se mnou tancoval..Mamka byla na mrtvici. Její jediná dcera by netancovala !!!) a otec by asi ... taky zakroutil jeho krkem, až by ho potkal. I když nevím, možná by první zakroutil krkem on jemu, jednoho spolužáka už skoro uškrtil, když byl zhulený. Mu ten spolužák prostě šáhl na pouzdro proti jeho vůli, což se mu opravdu extrémně nelíbilo. Eh...Prosím, s ním já mám tancovat. !!!
Asi řeknu Radimovi :D
Hej, vážně.
Taky jsem se nezbavila problému Štěpán. A Tonda. A k problému Jirka přišel problém Jirka-tanec. Aaaa už teď tu devítku nenávidím!!!
Budu mít deprese. Ale musí mi k tomu hrát hip-hop. Nebo Imogen Heap.
Nenávidím školu...
Avšak, můj největší problém hlavně co se týká problému Jirka-tanec, je moje špatná schopnost komunikovat. Nedokážu si nic vyříkat s nikým z očí do očí. Nechápu po kom to mám. A to chci být novinářka! Ha. Jasně, klidně bych si to s ním vyříkala přes smsky - kdybych měla jeho číslo a jistotu, že je to fakt jeho číslo. Je jako můj bratr, není na něj spoleh. Teda, teď už na mého bratra celkem spoleh je, teda, větší než dřív. Aspoň na toho jednoho...To je fuk. prostě nevím, jak si to s ním mám vyříkat.
Taky je Jirka ty tři dny ve škole uplně divný. Že by měl depresi z faktu, že se ocitl v devítce, s čímž absolutně nepočítal?! Ne, v tom to není. Je v tom mnohem víc. Je strašně divný, celý den se nehne ze svého místa, celé hodiny je naprosto klidný a tichý a furt si jen něco čmárá. Chci to pochopit.
Ježiš, já Páji tak závidím její odvahu!

Edit: No, tak Radimovi asi neřeknu. >_< No, tak Radim už tančnicu má. SUPR ! Co budu dělat jestli se na to Jirka vysere ? O_o