...a hlavně ostaň silný

16. září 2009 v 20:25
Už neviem komu možem veriť ..
Nevím, jak dlouho ještě snesu tvé pohledy... Nevím, jak dlouho mi vydrží ta pozitivní nálada, doufám, že dlouho...
Nevím, jak dlouho vydržím na tebe necivět s téměř otevřenou hubou.
Mám stále tolik přání se k tobě přivinout, nechat se tebou objímat, otevřeně s tebou mluvit. Ale copak to jde?! Když se na povinné školní kolo přespoláku nahulíš ?! Už ani nevím, kdy jsi v normálním a kdy v nahuleném stavu.
Nesnáším tě.
Přitahuješ mě.
Nevím, co dělat.
Nesnáším, jak si děláš srandu, že si nemám pořizovat na polonézu moc drahé šaty, že se stejně dlouho nezdržíš. Neskutečně se bojím, kvůli mámě, kvůli mě.
Tohle není láska. Před půl rokem byla, ale teď ne. Před půl rokem se mi skoro podlomily kolena když jsem tě viděla, jakmile jsem vyšla z toho obchodu ve městě. Teď jsem ráda, když tě z autobusu vidím před kostelem a ty mě taky vidíš, i z té dálky. S Ní to nechápu. Jak nás můžeš z takové dálky vidět do toho autobusu ?! O_o Asi to ještě dlouho nepochopím :D:D
Proč všichni poznamenávají, že nám to spolu bude slušet? I učitelka, když si zapisovala naši dvojici a ty jsi zrovna nebyl ve škole, říkala, že budeme hezký pár. K žádné jiné dvojici neřekla ani slovo, jen k té naší jo. Co to znamená? Rozežírá mě to jako kyselina.
Já vím, že víš, že mě přitahuješ jako ten největší magnet na planetě. Bylo to tak vždycky. Možná, že se do tebe znovu zamiluju. Už teď je den o něco horší, když nedojdeš ráno do školy.
Chtěla bych si s tebou strašně dlouho povídat. O tobě, o tvém životě... Jenže mám šanci?! Nemám...
Hubenější holky jsou hezčí.
Tak proč se na mě díváš? Občas. Sleduješ s jakou šeredou tlustou budeš tancovat, nebo si představuješ jak mi to bude v těch bílých šatech slušet? Přemýšlíš o podobných věcech jako já?
Odpověď jasná: Ne.
Nemám z toho špatnou náladu. Vůbec ne. Nedocházejí mi fakta. Ale jakmile mi všecko dojde, jamile hned první čtvrtek v říjnu, kdy začínáme trénovat na tu polonézu, nedojdeš do školy, protože ve stejný den je fyzika, budu nešťastná, budu brečet a budu se snažit přetvařovat před rodičema.
Mám strach.
Všichni mají jistotu.
Já ne.
Chci tě.
Nesnáším tě.
Jirko...Ve všem ti to strašně sluší :-* :(


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Edie Edie | Web | 16. září 2009 v 20:29 | Reagovat

Možná, že si spíš většina myslí (nebo doufají), že spolu budete chodit.
A hubenější holky nejsou vždycky hezčí víš.

2 slečna barevná slečna barevná | Web | 17. září 2009 v 14:19 | Reagovat

to s těma naladama znám až moc dobře přesně tak několik nálad za den a když jsem šťastná tak jen na chvíli a protože jsem byla s ním hrůzna :-? už aby tohle přešlo a bylo zase jenom fajn a občas zataženo.. :) :o*

3 Nějaká ona Nějaká ona | Web | 19. září 2009 v 0:16 | Reagovat

Četla jsem tvoje řádky a padla mi brada. Jsem v trochu podobný situaci i když já...já vlastně nevim. Rozešli jsme se, ale pořád jsme spolu. Oficiálně jako kamarádi a já si říkám, že to takhle chci. Jenomže mezi náma dvěma se toho děje mnohem víc a já nevím, jestli nám jde jenom o to, o co se tváříme, že nám jde, nebo jestli se on tváří, že mu jde o to, o co mě jenom proto, aby se mnou mohl být. Prostě zamotanost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama