...'cause I hate goodbyes

25. listopadu 2009 v 18:54 | Angel
Padla tu žádost - nové informace. Chcete představu o Něm?
První, s čím se vám musím svěřit... Jeho matka je cikánka. Otec sice ne, ale svůj volný čas tráví s tou pochybnou partičkou, hulí a vlastně už ani nemám představu, s jakýma drogama má vlastně zkušenost...
Druhá informace - včera mi dal jasně najevo, že ho obtěžuju. A to mi to ani neřekl do očí. Měl nějaké kecy u dvou holek, které se mi okamžitě začly smát a říkat, jak jsem "nenápadná". Absolutně jsem nechápala, co myslí, po další hodině mi teda po dlouhém přemlouvání byly schopné se smíchem oznámit, že se na Něj civím.
Jsem v háji.
Ten den jsem se v té škole skoro zhroutila, ve fyzice, která následovala, jsem se skoro rozbrečela. A vlastně, před tím jsem ještě byli v Gumotexu na exkurzi (říká vám ta firma něco? Sídlí u nás, vyrábí rafty apod. a matrace) a měla jsem pocit, že se snaží se ode mě držet co nejdál...
Nechápu, co jsem mu udělala...Co se stalo...
Došla jsem domů po škole, chvilku jsem se dívala na televizi, snažila si nasadit měkké čočky abych mohla na plavání, a když se mi to nepovedlo, vykašlala jsem se na to a zůstala doma...Dívala se na televizi...Někdy časem jsem si zalezla do pokoje, že se naučím, v teple postýlky. Vydrželo mi to tak deset, patnáct minut. Pak jsem to odložila, udělala si horkou čokoládu, zalezla si zpátky, pustila iPod a poslouchala ty smutné písničky. Říkala jsem si, že ten den mám právo být smutná. Brečela jsem...Usla se slzami v očích a těma úžasnýma Emgeton PortaCult sluchátkama na uších..Došel pak otec ke mě do pokoje a v nějakém snu mě probral, že se i lekl, co se mi stalo a ptal se mě, co chci na večeři, jestli jeden nebo dva rohlíky...Jako každý večer. Nejvíc mě v tu chvíli štvalo, že jsem zapomněla, o čem se mi to zdálo.
Už jsem ani nedokázala brečet. Ve mě panovala nicota, otupělost.
Moje iluze se rozpustily v pár slovech. Zhroutil se mi svět? Prakticky jo. On byl už moje poslední naděje na nějaký život, místo toho přežívání.
A večer? Zhroutila jsem se před mými rodiči. V slzách jsem mou matku přesvědčovala, že ve škole se se mnou fakt baví jen pár holek, asi čtyři, maximálně a když dojde na kluky, tak vždy jen přihlížím, jak s něma moje kámošky dělají hovadiny a přeju si aspoň na jeden den být něma. Máma byla zoufalá... Brečela jsem šíleně. Ani nevím, kdy jsem pak šla spát. Když to tak píšu, mám zase slzy v očích...
Asi vám to přijde ... slabota. Snažím se samu sebe přesvědčit, že mám být šťastná, že mám tak úžasnou rodinu, že mám matku i otce, se kterýma si můžu popovídat o spoustě věcí. Jenže kvůli matce jsem na ni vlastně včera ... měla výhrady. A pak jsem brečela a to jsem vám už psala... Dojde z práce po dvanáctce, a to první, co na mě vyštěkne je, že náš pes nemá vodu. Každý, každičký den, když je v práci. Je nervózní a všecko... Není na tom sama psychicky nejlíp a asi to zdědila po své matce, která včera před 36 lety zemřela. Moje matka byla mladší než já v té době, ale asi jen o ani ne půl roku. A bojím se, že jsem tuhle psychickou nevyváženost zdědila taky... A taky že to tak vypadá už teď.
Máma se mě včera ptala už podruhé, jestli chci k psychologovi.
Celý dnešek jsem o tom přemýšlela...A vám to asi přijde přehnané, to všecko. Ale když dojdu do školy, už si jen přeju, aby skončila. A o to víc, co jsem slyšela od těch "kamarádek" včera...
Nebudu zase plakat. Nechci...
Miluju Ho. Nenávidím ho...A zítra spolu zase nacvičujeme polonézu. A má být zkoušený z fyziky, aby si opravil tu pětku. Proč ta kreténská učitelka mu neřekla, že se má nechat vyvolat v úterý?! To mi ho chce zahnat, sakra?! Vsadím se s váma klidně o stovku, že nedojde... A možná to tak bude lepší...
Chci zpátky minulý školní rok...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Satan_Kalous Satan_Kalous | 25. listopadu 2009 v 20:41 | Reagovat

teda, musim se přiznat, že tohle byl jeden z mála článků, kerý sem kdy od kohokoli četla, který sem dočetla až úplně dokonce... ;-) říkám si, jakobys mi mluvila v některejch věcích z duše  :-(

2 M M | 25. listopadu 2009 v 22:00 | Reagovat

..taky chodis s ,,takovým pro tebe " klukem do třídy?.....tak to tě naprosto chápu...ja už si tahle prožila s ním snad všechny fáze vztahu :(....a ted sem u toho že s enebavíme...:(..proste nic...tím horší je..že sedí přímo zamnou....

3 Just I´m Just I´m | Web | 26. listopadu 2009 v 11:33 | Reagovat

Tak tohle jsme tedy opravdu nečekala. Podle toho, co píšeš je ten kluk absolutně neschopný debil, který to o sobě prakticky i říká. Bude to asi hodně těžké,ale pokud chceš začít opět normálně fungovat,asi ho budeš nějakým způsobem muset vystrčit ze svého života. Vím, není to lehké,ale rozhodně lepší, než každý den brečet a topit se v depresích, co s tím člověkem dělat. Ale vem si to, i kdyby se nějakým způsobem polepšil, což pochybuju, stejně by pořád to hulení řešil, třeba by se k tomu vracel. Mohl by se snadno dostat psychicky na dno a co myslíš,po kom byc htěl pomoct, případně půjčit peníze? Nejspíš po tobě.. Nenech se stáhnout do jeho problémů, vyhni se tomu. ˇBuď tomu dáš čas  a budeš doufat, že se něco změní, nebo to usekneš rovnou. Vím, že tě čeká asi těžké období,ale věřím, že to zvládneš.
A nejlepší ve vztahu je upřimnost, tomu můžeš věřit...Hodně štěstí a nával úpřimnosti :)

4 Just I´m Just I´m | Web | 26. listopadu 2009 v 11:34 | Reagovat

Promiň, uvedla jsem špatný web, tady už je dobrý

5 zvejkaczqa zvejkaczqa | Web | 26. listopadu 2009 v 18:19 | Reagovat

Dík :)
Nebuď smutná, nesmíš ty kluky tolik řešit, a když si on z tebe dělá srandu, tak ho prostě taky ignoruj, a dělej, že je ti uplně "volnej", i když budeš vědět, že neni, tak to tak dělej, třeba když mu dáš "větší svobodu" a nebudeš se ho všímat, tak mu dojde, že to tvé všímání mu chybí ;)

6 Edie Edie | Web | 29. listopadu 2009 v 19:54 | Reagovat

Tak za 1. Ten kluk musí bejt kretén. Když se takhle chová. Měl by si vážit toho, že holka jako ty se o něj VŮBEC zajímá.
za 2. Každej má někdy právo na to bejt ubrečenej a ne zrovna duševně nejsilnější. Například já. Všichni si hrozně myslí, jak já jsem "tvrdá", že mě nic nerozhází ale opak je pravdou. Jsem hrozně citlivá ale snažim se to co nejvíc skrejvat.
za 3. podle mě je jít k psychologovi blbost. už nějakou dobu čtu co píšeš a rozhodně mi nepřipadáš psychicky nevyvážená nebo jak to píšeš. Seš jenom citlivá a nemáš to kvůli tomu klukovi lehký.
Já nevim, ale když tohle čtu, tak mě napadá..Stojí ten kluk za to?

7 Edie Edie | Web | 29. listopadu 2009 v 21:08 | Reagovat

Je to divný, že některý lidi se zamilujou do těch, který si je ale vůbec nezasloužej.
Snad to bude lepší. Už kvůli tobě. Držim palce ;)

8 °BuBbLe° °BuBbLe° | Web | 7. prosince 2009 v 21:45 | Reagovat

Nemusis nic dedit po mamce a kdyby se tak nahodou stalo,tak proti vsemu muze clovek bojovat (x .. Ten kluk musi byt trosku na hlavu a ve skole?.. Bud rada,ze tam mas aspon nejake holky (x .. A tech si hlavne vaz .. Blbosti s klukama atd. mozna prijdou casem (x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama