Our broken hearts and twisted minds

13. prosince 2009 v 0:12 | Ká
Štve mě, jak se nedokážu soustředit na učitelku,když ho vidím,jak sedí přede mnou, ty jeho vlasy, které si poslední tři dny ve škole absolutně nenasračkoval (haleluja! snad konečně pochopil, že toho tam měl nasračkovaného FAKT HODNĚ), představuju si, jak bych si do nich zapletla své prsty, jak bych s ním byla sama, jak...
Sním. Příliš sním, a pak si po několika měsících uvědomím, že už je prosinec a že jsem si zkusila asi jen čtyři příklady na přijímačky. Projedu to, a bude to kvůli Jirkovi.
Nedokážu se soustředit, když ho vidím sedět přede mnou a vzpomínám na minulý školní rok, kdy se pořád otáčel - bůhví jestli kvůli mému spolusedícímu, nebo kvůli mě. Ale já mám od něj popsané pouzdro, a tím pádem na Něj musím myslet už jen když si chystám věci na hodinu. A nedokážu se soustředit, když se mám o přestávce bavit s kamoškama a usilovně se snažím na se na něj ani nepodívat, natožpak hledět. Protože to se mu opravdu nelíbilo, jak dal najevo největším drbnám ve třídě, pokud ne na celé škole.
Byla jsem ráda, že jsem si na čtvrteční zkoušku polonézy ty boty na podpatku ještě nedala. Ustála jsem to vedle něj sotva i tak, v papučích,natož pak v těch botách na ples...Uhm, ale příští týden už se tomu nevyhnu. Pravděpodobně. Potřebuju se v tom naučit chodit a...A naučit chodit v tom vedle Něj.
A bavili jsme se tentokrát zase víc. Byla to druhá zkouška, druhý týden, kdy jsme spolu mluvili. A tentokrát víc než minule, poprvé. Mám z toho částečně dobrý pocit, na druhou stranu mám strach, že si zase dělám moc velké naděje a velké konverzace už nikdy nebudou tak, jako dřív. Doufala jsem i tento týden, i ten minulý, že se na mě v pátek ve škole aspoň podívá, naznačí, že zaregistroval, že existuju, že ještě žiju, ale on nic...Vnitřně mě to rozežírá, hlavně srdce a mozek, kvůli čemuž se vůbec nesoustředím. Šíleně Ho chci. A přemýšlím pořád o plese - budeme na něm už komunikovat? Nebo vedle sebe budeme stát zase jako blbci?
Poslední tři roky jsem na Vánoce vždycky zamilovaná. Minulý rok to byl Jirka, předminulý zase někdo jiný, kdo se mi motá do života už od školky - jen jsem si konečně uvědomila, a hlavně díky tomu, co teď cítím k Jirkovi, že s ním to bylo a vždycky bude jen jakési přátelství. Přátelství větší, než s ostatníma klukama.
Cítím se opuštěná, sama. Vždyť člověk vypadá sám tak zvláštně, mileji vypadá ve dvojici s někým, když se má o koho opřít, koho se držet za ruku, ke komu se stulit...
Ale bylo by to s Jirkou vůbec tak idylické? Nemohlo by být...Ale přitom mám každý den, když ho vidím, nutkání si Ho odtáhnout a být s Ním osamotě, políbit Ho...A když Ho nevidím? Je to jen horší. I když se nebavíme, můj den je o něco horší, když u Jeho lavice nevidím batoh. Když Ho nevidím vejít do té zatracené třídy.
Jak má tohle pokračovat? Nedokážu na něj zapomenout, když Ho mám stále na očích - o prázdninách se zdálo, že už to mám definitivně za sebou...Ale ne. Ne, když jsem Ho zase uviděla, po tak dlouhé době.
Ano, píšu pořád o Něm. Ale, moje myšlenky se omezily na dvě věci - Edward (znovu jsem četla Stmívání a dnes se pustila do Stmívání v angličtině, totiž) a Jirka. Omlouvám se vám za ty stále se opakující kecy, ale...To je to, jak uvažuji, jak uvažuji o Něm, co se změnilo, co cítím já, co asi tak cítí On, co si myslí, co si sakra myslí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maťul Maťul | 13. prosince 2009 v 1:12 | Reagovat

Ach ti Jiříkové!

2 Just I´m Just I´m | Web | 13. prosince 2009 v 13:13 | Reagovat

V první řadě bych ti chtěla pochválit článek, je moc krásně napsaný a jdee vidět, že všechny pocity, které si do psaní vložila vychází opravdu s tebe :)
Teď k tomu článku...
úplně si dokažu představit,jak se cítíš. myslíš na něj prakticky non-stop a nemůžeš se tomu vyhnout. asi nějaký ten čas potrvá, než se tvé myšlenky uberou i do trošičku jiných směrů, s tím ty ale teď nejspíš nic neuděláš. budeš to muset nechat na čase,ať se ti to líbí, nebo ne.
uvidíš,že čím dýl to bude trvat, tím víc ti to bude z hlavy vyprchat. vím, že to i bolí,ale to je jistá daň, kterou musíš platit za lásku.
opravdu nic není zadarmo...

3 freaky freaky | Web | 13. prosince 2009 v 18:44 | Reagovat

Tak to znám. Láska do spolužáka je celkem peklo, taky sem si tim prošla. O hodině sem se nemohla soustředit na nic jinýho, než na něj...
Riskni všechno:) bav se s nim, v pohodě jako kamarádka, pozvi ho na nějakou společnou akci co můžete udělat jako třída.. ted před vánocema je toho hodně ;)

4 ELFanne ELFanne | Web | 14. prosince 2009 v 15:55 | Reagovat

to seš na tom dobře, už i Edward jde mimo moje myšlenky... chci jen jeho, a aby mě rodiče pustili na JEHO koncert... :D

možná jsi to psala v nějakým  jiným článku, ale dlouho jsem tady nebyla, takže vlastně nechápu souvislosti... v čem je problém?

btw, jsem ta z assiette.blog.cz ... nevím, jestli si vzpomínáš, jednu dobu jsme si psali komentáře:)

5 ELFanne ELFanne | Web | 14. prosince 2009 v 19:54 | Reagovat

právě od těch článků sem se potřebovala nějak odpoutat... v tý době sem to tak asi cítila, ale jinak taková nejsem, takový smutný články, vadili mi, a mazat sem je nechtěla... sem takovej divnej druh optimisty... když kolem sebe mám moc smutných věcí, tak sem z toho moc v háji:D

jo, o tom jsi mi říkala, pamatuju si to, ale nebyla jsem si jistá, jestli se tvůj život pořád točí kolem toho stejnýho:)... nevím, kde bydlí, ale co u vás znamená v cikánským světě? U nás je kousek za městěm stará cihelna - takovej polorozpadlej barák, kde bydlí většina romů... to máte taky nějak takhle, nebo je prostě jen z rodiny, která žije jako všichni ostatní, a jen má romský kamarády a tk?
btw. co je polonéza?:D
tak proč spolu prostě nezačnete mluvit?;)

6 ELFanne ELFanne | Web | 14. prosince 2009 v 19:55 | Reagovat

*nevím, kde bydlíŠ

7 Slečna Náladová Slečna Náladová | Web | 14. prosince 2009 v 21:15 | Reagovat

To vůbec nejsou stále opakující se kecy! Jsou to tvoje pocity. Ikdyž trošku pesimistické...,ale neboj, časem bude líp...mluvím z vlastní zkušenosti... Chce to trošku optimismu do života.:)

8 ELFanne ELFanne | Web | 14. prosince 2009 v 21:40 | Reagovat

obě nejsme zdraví:D já chci dokonalýho, a ty někoho, kdo si tě možná ani nezaslouží, a stejně tě nechce... měly bysme to nějak zprůměrovat, a byly bysme normální!:D

9 Slečna Náladová Slečna Náladová | Web | 14. prosince 2009 v 21:42 | Reagovat

Díky za pochvalu. :) Píšu to většinou když nemám co dělat. A jinak to splnilo svůj účel, je to schválně dost úsměvné.. tak trochu ze života...:))

10 Slečna Náladová Slečna Náladová | Web | 14. prosince 2009 v 21:46 | Reagovat

Na ostatní bych kašlala!;) A "spisovatelka" náhodou není zas tak špatná přezdívka.;) Taky jsem se setkala s tím, když se mi "kamarádka" posmívala (ikdyž dnes se jí ani nedivím=D), tím spíš mě to donutilo psát:)

11 Slečna Náladová Slečna Náladová | Web | 14. prosince 2009 v 21:56 | Reagovat

Lidi jsou mrchy... Chce to umět se jim postavit...:) Až je přejde puberta, bude to zas o něco lepší.

12 Slečna Náladová Slečna Náladová | Web | 14. prosince 2009 v 22:08 | Reagovat

S náma se všema:) Taky jsem si tím prošla, bohužel jsem na osmletém gymplu,takže jsem se přes to musela přenést a dnes s nimi celkem vycházím...:) Takže neboj, bude líp;)

13 ELFanne ELFanne | Web | 15. prosince 2009 v 21:14 | Reagovat

napiš něco!!:)

14 Slečna PÉ Slečna PÉ | Web | 17. prosince 2009 v 17:37 | Reagovat

Ááá, láska. ♥
To je prostě téma samo o sobě. Někdy opětovaná, někdy ne.

Článek je dokonale napsaný (někoho mi připomínáš, třeba jsi to Ty,třeba ne >>Kiwi?:))..

Jirka..Jirka,Jirka,Jirka.. Taky jednoho mám, jen asi bude inteligentnější než tenhle.

Víš, myslím, že si Tě nezaslouží. Je to tak neopětovaná láska, se kteoru se děsně dlouho trápíš, než si uvědomíš, že on je vlastně debil!:) Taky jsem tohle zažívala a rozhodně nejsme samy. Chce to čas.. (Mimochodem, ten penál vyhoď:))
Když budeš chtít, přidala bych si Tě ráda do oblíbených;)

Zatím krásný předvánoční čas a hlavně se netrap! ♥

15 Gooverka* Gooverka* | Web | 19. prosince 2009 v 14:32 | Reagovat

Budu se pořád opakovat ale moc ti tu lásku přeju a věřím, že se to mezi vámi povede :) třeba na té závěrečné polonéze to bude zase lepší a zase se budete bavit více.. určitě nám sem pak napiš jak to dopadlo :) :-*

16 SAXANA SAXANA | Web | 20. prosince 2009 v 21:15 | Reagovat

kdybych s tebou seděla někde u kafe a ty mi odříkávala tenhle článek, stále bych ti přitakávala. Snad by se mi i zasklily oči slzama. Mám totiž úplně stejný problém, nedokážu HO vyhnat ze své hlavy. Snad ani na jediný den :(

17 sweet darling°° sweet darling°° | Web | 21. prosince 2009 v 13:02 | Reagovat

Ty první věty, to je přesně můj případ ve škole. Taky se nedokážu soustředit na mojí učitelku, když ho přede mnou vidím sedět :* :D
Je to strašně hezké jak to píšeš. U mě je to to samé, prostě na něj nemůžu přestat myslet, všechno mi ho připomíná, ať už pouzdro, nebo cokoli jiného. A když zavřu oči vidím jeho tvář :D
Jak jsem psala na svůj blog, tohle budou moje první vánoce se zlomeným srdcem, trápím se stím strašně dlouho.
A s plesem a celkově kluky a mám ty samé starosti ...
Mohla bych si tě přidat do oblíbených? Píšeš nádherně, já ti prostě rozumím
:-)

18 Just I´m Just I´m | Web | 24. prosince 2009 v 11:43 | Reagovat

Večer plný překvapení,

pocit, který jindy není,

dobré jídlo do bříška,

bohatého Ježíška.

Tohle všechno na Vánoce,

hodně zdraví v novém roce.

19 bereniké bereniké | Web | 24. prosince 2009 v 17:20 | Reagovat

ahojík:-) nějak náhodou jsem se dostala ke tvému blogu a vyrazil mi dech. Je dokonalý takový blog jsem si vždy přála, však marně:-( Vážně obdivuju tě...dokonalý blog:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama